Pražskej' průser

27-06-2013, Praha, Koncert Die Ärzte

Víte, celkem jsem se těšila až budu moct napsat článek na tohle téma. Od prosince jsem se totiž strašně těšila. Jenomže - nemám o čem pěkném vyprávět. Ještě teď jsem znechucená. A opět lidma. Hodně to totiž přehodnotilo některé mé názory nebo... řekněme ideály. A přitom se to ze začátku nezdálo tak špatné.

Německá kapela Die Ärzte (více se o nich můžete dozvědět zde) naplánovala v Praze svůj koncert. Celkem mě to překvapilo. Ač kapelu znám od roku 2007, neměla jsem nějak tušení, že už v ČR koncertovali a to že tady mají prostě znovu být bylo WOW! Koupila jsem si co nejdříve lístek, stejně jako svojí ségře (dostala ho k narozeninám) a stačilo čekat. Včera ráno jsme konečně vyrazily. O půl druhé jsme byly v Praze a šly jsme obhlídnout místo před Velkým sálem Lucerny. Překvapilo mě kolik tam je lidí a co víc - ani jeden čech (jedinou češku jsem potkala až později v sále)! No co se dá dělat - když chce člověk dobré místa musí si je hold vyčekat :).

To se celkem vyplatilo. Nikdy jsem na koncertě neměla snad tak perfektní místo ke stání jako tady. Druhá řada, přesně uprostřed. Perfektní výhled. Úplně epes rádes.

Pořád nevidíte ten průser? Už se k tomu blížím. 

Někdy o půl deváté večer koncert začal. Lidi se začali neskutečným způsobem tlačit. Samozřejmě jsem již několikrát byla na koncertě a na tlačení se v kotli jsem jakž takž zvyklá. Ale tohle bylo jiné - nebyla to radost, že lidi vidí své idoly. Nebylo to skandování. NEBYLO TO FANOUŠKOVSTVÍ! Byla to davová hysterie! Lidi ztratili rozum a záměrně chtěli druhému ublížit! Nikdo mi tohle nevymluví. Na moj žebra se s obou stran tlačili lidi, zepředu mě slečna praštila loktem do soláru, zezadu se mi lidi cpali na záda. Celou dobu jsem se snažila je dostrčit. Marné...

Dala jsem tomu dvě písničky - potom jsem sebe i ségru nechala vytáhnout z toho šílenství. Popadla jsem svoje věci a... odešla pryč. Musela jsem si koupit pití. Ségra z toho utrpěla šok. Bylo kolem 3/4 na deset a odpískali jsme to - vydaly se na nádraží s touhou na celej tenhle nesmysl zapomenout. 

Při troše štěstí se nám to SNAD taky brzo podaří.