Stojím v něm na pódiu, v ruce mám mikrofon a zpívám. A lidi mě poslouchají, baví se a chtějí více. Jsem v tom snu neskutečně spocená, vyčerpaná a nejspíše další týden neschopna mluvit. Ale teď v tu chvíli pro mě neexistuje svět venku. Neexistuje nic kolem.
Jsem tu jenom já, kapela a lidi co poslouchají.
Jsem tu jenom já, kapela a lidi co poslouchají.
Tenhle můj sen se zrodil v mé hlavě, zůstal tam a jen rostl. Nabíral sílu a tím dával sílu mě. Dával mi kuráž a chuť a odvahu jít dál. Věděla jsem hned, že tohle je přesně pro mě. Že jenom hudba může být mým šéfem. Že to žádnému člověku v životě nedovolím, aby mi rozkazoval a říkal mi co mám dělat. A hudba... ta nejlepší kamarádka, která mě 1000x dokázala dostat ze sraček, která mě dokázala rozesmát... se kterou jsem plakala, tak tahle hudba se stala mým životním poselstvím. Vím že ať budu kdekoliv na světě, v kteroukoliv dobu, vždycky tady budu pro ní a ona pro mě.
Musím ale říct, že tomu tak nebylo vždycky. Byly chvíle, kdy jsem klesla na kolena a poté co jsem vstala, jsem se chtěla otočit a odejít. Nechat toho. Přestat se snažit, protože jsem v ty chvíle už neviděla důvod, proč to všechno vlastně dělám. A nebylo to jenom z neúspěchů. Byla v tom také lenost. Jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Nechtělo se mi. Hledala jsem důvod proč ne.
Potom byly taky chvíle, kdy musela hudba a můj sen ustoupit životním prioritám. Jako třeba letošní jaro a maturita. Sebrala mi všechen čas a já a hudba jsme si na těch pár měsíců musely říct sbohem. Ale zase jsme se našly a zůstáváme spolu. Respektive - já zůstávám s ní. Ona tady byla vždycky, to já jsem odcházela.
Potom byly taky chvíle, kdy musela hudba a můj sen ustoupit životním prioritám. Jako třeba letošní jaro a maturita. Sebrala mi všechen čas a já a hudba jsme si na těch pár měsíců musely říct sbohem. Ale zase jsme se našly a zůstáváme spolu. Respektive - já zůstávám s ní. Ona tady byla vždycky, to já jsem odcházela.
Teď jsem našla lidi, kteří tohle snad cítí stejně. Kteří milujou muziku, chtějí v ní něco dokázat a kteří jsou vážně dobří! Nebo spíše... které jsou vážně dobré!, protože se jedná o čtyři děvčata, které stvořily, a mě přijaly mezi sebe, kapelu Jevells. Jezdím za nimi do Přerova a zatím se rozehráváme na coverech různých jiných kapel, pracujeme však na vlastí tvorbě :).
Čeká nás taky první koncert a to je proč to píšu - stojím totiž před jedním ze svých největších cílů a zároveň si pomalu začínám žít ten svůj sen. A tak stůj při mě bože, a vy taky lidi... protože já pořád věřím v dobré, přející lidi a v to, že sny se plní!
Čeká nás taky první koncert a to je proč to píšu - stojím totiž před jedním ze svých největších cílů a zároveň si pomalu začínám žít ten svůj sen. A tak stůj při mě bože, a vy taky lidi... protože já pořád věřím v dobré, přející lidi a v to, že sny se plní!
Joanna Alarm
Hezky napsaný. Moc ti držím palce s vaší kapelou, vypadáte jako skupina moc dobře a věřím že budete i dobře znít. Proměnit sen ve skutečnost je, alespoň pro mě, ta nejkrásnější věc co se může stát. Mám ráda lidi, kteří věří a nevzdávají se, jdou si za tím co chtějí a jsou samy sebou. Hudba je úžasná, kdyby to jenom šlo, hned bych si ji vzala za manželku. :)
OdpovědětVymazat