Aliens, Ria Sommerfeld a tzv. "fandom"

Dávno jsem přestala "podrobně" sledovat situaci kolem kapely Tokio Hotel. Přestala jsem se zajímat také o lidi, kteří se kolem nich točí a to teď nemluvím pouze o jejich týmu, láskách a co já vím.
Mluvím především o fanoušcích této kapely. O těch kteří mě neskutečným způsobem zklamali, šokovali... vyrazili mi dech.

Nedokážete si někteří ani představit jaké množství zloby, závisti, přetvářky a nenávisti koluje v této komunitě, která si po vzoru Humanoid CD začala říkat "Aliens". Viděla jsem to všechno na vlastní oči, byla jsem toho součástí. 

A víte co? Někdy začátkem roku 2012 jsem se tomu rozhodla dát znovu šanci. Vrátila jsem se zpět, ale od té doby kážu sama za sebe takové heslo: Já nejsem Alien. Já jsem pouze člověk, který stojí po boku kapely v dobrém i špatném. Ale mám oči dokořán, nenechám si mazat med kolem huby a nikdy nebudu mlčet.

Chtěla bych Vám všem, tímto článkem přiblížit svůj názor na věc. Chtěla bych být objektivní a zachytit co vidím, co slyším a v čem tak na půl žiju. Nepočítám s tím že mě lidi pochopí a už vůbec ne, že když si tohle některý z Alien přečte, že nebudu za svou drzost souzena - ale nadále už tohle nemůžu nechat jen tak bez komentáře. Chtěla bych tím ze sebe dostat jakýsi vztek.

Joanna Alarm

Kdy a jak to začalo - to rozebírat nechci. Popsala jsem o tom už desítky stránek a mnoha lidem to taky přetlumočila. Řeknu jen že to tenkrát byla krásná a vlastně trochu komická doba.
Průměrná věková hranice fanoušku (především tedy fanynek, ale to snad všichni ví) se pohybovala okolo 13/15 let. Byli jsme tedy všichni ještě naivní děti, které pomalu cítili, že by teoreticky mohli stát na pokraji dospělosti. Proč taky ne? Měli jsme v klucích velké vzory. Čtyři teenageři, kteří si splnili svůj sen. Byli, a jsou, prezentováni jako ti kteří tvrdě makali a najednou im štěstí spadlo do klína. Komu by se tohle nelíbilo? I ve svých textech k nám posílali další zprávy a indicie jak máme naložit se svými životy. Hodně lidí se nechává slyšet, že jim TH zachránili život. Že díky nim našli sílu žít nebo se vzepřít. 

A nebyli jsme to právě my - většinou za loosery, kteří poslouchají tu bandu buzerantů z Německa? Nebyli jsme to my, kdo se dokázal postavit většině a bránit si svůj postoj? Nikdy jsem se nesetkala s tak šílenou nenávistí proti kapele nebo samotnému interpretovi jako právě u Tokio Hotel. A jsem hrdá na to, že to za co jsme jako puberťáci bojovali, mělo nějaký smysl. Bude to nějakých deset let tuším, co se tihle čtyři němečtí kuci dali dohromady a pořád při sobě drží!

Ale čas neúprosně běží dál a lidé se mění. A my jsme se taky změnili. Není nám už 13, není nám ani 15. Většinou už máme všichni občanky, ba dokonce už i právo na řidičáky a nebydlíme u rodičů a nehádáme se s dětmi na základní škole. A nebo stojíme právě na prahu dospělosti. V něčem to je fajn, ale v něčem to naší komunitě strašlivě ublížilo...

Tam kde dříve bylo přátelství, tam je nyní závist a pomluvy. 

Tam kde by měli fans držet při sobě, tam stojí proti sobě a nemůžou si přijít na jméno. - Jsou jako roboti. Ano, "humanoidi"! Připomíná mi to v něčem Čapkovo RUR. Veškerá krása, cit, radost, přátelství - to je pryč a je tu pouze bezcitnost a touha urvat pro sebe co nejvíc. Vzepřít se "pravidlům" a ukázat sám za sebe kdo je tu nejsilnější. 

A pak je jasně vidět ten pomalý rozklad systému zevnitř... 

Kdysi jsme mohli být neporazitelní. Dnes už nemáme dost vůle držet při sobě. Jak hořký konec jedné éry.

Nepochybně tady Aliens budou dál. Ale už nejsou celek. Jsou jen části poletující v tomhle vesmíru, každý sám za sebe. A i když se na chvíli spojí - zas od sebe odplují. Jednou... 

Jedna věc však přece zůstala celou dobu stejná. Není to pěkná věc a tou nebyla už tehdy. Ale každý to tenkrát (a bohužel i dnes) viděl jinak.

Je to posedlost samotnými členy kapely. Já nevidím nic špatného v tom mít svého idola. Mít někoho kdo člověka přitahuje, ale i tohle má svou hranici. A ta byla už několikrát překročena. Aliens samy budou vědět o čem mluvím... stačí jmenovat Afgánky, šílenství v Moskvě, internetové útoky francouzek atd. - ve jménu "dobra" se vždycky napáchalo nejvíc špatného. 

Chtěla bych mluvit konkrétně o případu jedné mladé dámy. 

Jmenuje se Ria Sommerfeld, je jí tuším 28 let a v současné době žije s přítelem v LA. Jejím přítelem není nikdo jiný než Tom Kaulitz. 

Upřímně přiznám - když jsem viděla jejich fotky poprvé, tak jsem měl vztek. Ne z nějaké... nenaplněné touhy nebo jako to nazvat. Měla jsem vztek, protože jsem tenkrát ještě jako fanoušek nebyla informovaná o této události (ti normálnější mi dají za pravdu, že vždycky je příjemnější se dozvědět novinky přímo od idola, než z bulváru, internetu atd.). Nedávala jsem tomu moc šancí a vlastně jsem to brala jako nějaký Tomovo povyražení, protože vyjádření z jeho strany nepřicházelo. 

Ale nové fotky se objevovali stále. Trvalo to DVA ROKY než pravda, kterou už všichni stejně tušili vyšla najevo. A víte co? Mě se oddychlo a teprve v té chvíli jsem se s tou informací smířila. Přiznávám.

Z Rii jsem si často dělala (a dělám a asi i dál budu, ale to se netýká pouze ji :D) srandu. Jak jsem řekla - bulvár a internet udělá své. Ano, udělal... nastínil mi ji jako nanynku, která touží po světovém míru (narážím na fakt, že je bývalá dvojnásobná MISS) a po boku svého partnera se chce NENÁPADNĚ zviditelnit. Ten názor jsem měla dlouho a část ve mě ještě pořád zůstala. Ale tím jak dlouho spolu jsou, se dostávám k pochybnostem. Opravdu to tak je? Co když vlastně jenom Tom čekal na správnou dobu, aby mohl světu ukázat, že po boku nějaké slečny je šťastný? (v tomhle mohl velkou roli sehrát i management, ale já tu nechci tvořit nějaké teorie, ačkoliv jednu mám a do hudebního managementu svým způsobem trochu vidím)
Myslím, že by si spousta Aliens, stejně jako já, mělo uvědomit, že ať je jejich zášť jakákoliv, něměla by ovlivňovat nějakým způsobem jejich pohled na kapelu jako celek, protože o to tady šlo vždycky především. Nemusíte se mnou souhlasit, ale vidím tohle jako obrovský současný problém v té komunitě. Neschopnost se smířit s faktem. Štěstí které klukům vždycky přejí se nemusí nutně týkat jen hmotných věcí, vítězství v soutěžích atd. Měl by se do toho dostat i soukromý život, o kterém všichni víme úplný HOVNO. Nezpívají to nakonec TH samy..? 

Menschen brauchen Menschen
Wir wollen nicht alleine sein

Nechápejte to ale tak, že vás nabádám k ovcovatění. To ne. Mít vlastní názor je velice důležité. Ale je třeba znát taky meze. A hodně Aliens ji už překročilo.

PS: Děkuji za pozornost a prosím - házejte po mě kamenem, jen když jste samy bez viny.